DŽ: 1.KAPITOLA - Zvláštní osoba

2. května 2015 v 20:18 | Keysi |  Dvojí život
1. KAPITOLA

Zvláštní osoba

Zazvonil školní zvonek a ze tříd vyběhli žáci plní touhy
být už doma. Jen Keysi a pár dalších
žáků, co si chtěli vychutnat volna, šli pomalu a užívali si každý doušek čerstvého vzduchu.
Keysi našlapovala opatrně po obrubníku a snažila se
udržet rovnováhu, jenže jedna kostka se
jí pod nohou zaviklala, zamávala rukama do vzduchu, jakoby se měla čeho chytit, ale nic nenahmatala.
,,Au." promnula si naraženou záď a postavila se.
Zadívala se na zem, kam spadla. Pak se na patě otočila a pokračovala v cestě domů.
,,Jsem doma." křikla do patra na mamku a pak si to
Jedním krokem vyšlápla k dalším dveřím.
Vstoupila do útulného, malého pokoje. Tašku hodila za dveře a rozplácla se na posteli. Zatím co tělo leželo na posteli, nohy se spouštěly podél postele na zem, takže ležela ohnutá, ale nejspíše jí to bylo pohodlné, jinak by tak neležela. Zadívala se do bílého stropu a pak jí zrak sjel na bílé zdi a starý nábytek. Keysi bydlela s rodiči v pronájmu. Byteček byl sice malý, ale za to levný a to bylo hlavní. Keysiny rodiče jsou moc milí lidé, i když Keysi si občas myslí, že je vůbec nezná. Řeknou, že jedou jen na den pryč a jsou pryč třeba týden, kolikrát i déle, ale Keysi si zvykla žít sama. Zvykla si na všechno.
,,Keysi?" ozval se přísný hlas otce ze zdola.
,,Ano?" odpověděla nevrle, čekala, co bude
následovat.
,,Jedeme pryč, co nejdříve se vrátíme." brblala si pro
sebe.
,,Jedeme pryč, co nejdříve se vrátíme." opravdu
to řekli a pak se zabouchly dveře.
Dívka si povzdechla a převalila se na bok.
,,Nuuuudaaaa-" povzdechla si a přetočila se na druhý
bok, ale nakonec se posadila a zadívala se naproti z okna. Bylo krásné, ale kvůli změně času je teď brzo tma. Děvče se dokázalo na oblohu posetou hvězdami dívat hodiny, ale dnes se jí něco nezdálo. Zamračeně se na nebe dívala a pak si něco uvědomila. Kvůli zataženu dnes hvězdy moc vidět nebyli, ale na nebi něco zářilo jako hvězdy, jen to bylo zářivější a hlučnější.
Nad dívčiným domem proletěl hlučný stroj, ale
jakmile nabral dostačující výšku hluk, utichl.
Rána dívku vytrhla z transu. Zavál ledový větřík a Keysi se oklepala zimou, hned jí vyskákala husí kůže a ona doběhla otevřenou okenici zavřít.
,,Měli by to opravit." zabručela si a za chvilku zase
běžela okno zavřít. Když okno zavírala po sedmé, už jí došla trpělivost. Doběhla pro lepicí pásku a přilepila jí po celé délce ona až dolů a pro jistotu ještě svázala bavlnkou, kterou vytáhla zpod konferenčního stolku, svázala kliky k sobě a několikrát udělala uzlík, aby se opravdu nerozvázal.
,,Uf." otřela si pot z čela a sedla si do pohodlného
gauče a vytáhla ovladač.
,,Ach, jak já ty reklamy nesnáším!" povzdychla si, když
jí její oblíbený seriál přerušila reklama. Děvče při nudné reklamě v televizi usnulo.
Vyskočila z gauče, ještě rozespalá, když uslyšela další
ránu. Bála se otočit. Klepala se zimou,
ale kvůli strachu se nemohla ani hnout. Zaťala zuby a ruce v pěst a prudce se otočila. Mráz jí přejel po zádech, když zjistila, že to bouchá to okno, které zalepila izolepou a převázala bavlnkou, jenže izolepa ležela roztrhaná na kousky na zemi a bavlnka se houpala přetrhaná na klice. Dívka chtěla křičet, ale strach jí sebral hlas, nedokázala ani otevřít ústa, jen jí cvakaly zuby. Dívka se rozhoupala a udělala krůček k oknu, že ho zavře. Když se nic nedělo tak udělala ještě krok vpřed. Podlaha zavrzala a dítě zase ztuhlo. Už nebylo nic slyšet, ani cvakání zubů, ani třesoucí se nohy a ani vrzající podlaha. Dívka byla v klidu, i když jí mozek radil, ať se někde schová. Rychle po špičkách doběhla k oknu a zavřela ho, ani se neohlídla a hned zalezla do postele a zachumlala se do tlusté peřiny. Stále se klepala, ale byla ráda, že už je okno zavřené a modlila se, ať už se to okno nikdy neotevře!
Spala v klidu, bez nějakého buzení, nebo zlých snů.
Ráno okno bylo stále zavřené a dívka se
domnívala, že to byl jen se, okno nijak neřešila a šla se připravit do školy. Jenže kdyby nebyla takový ustrašenec, tak by si všimla obálky, která v noci proklouzla otevřeným oknem dovnitř, ale ona ne, ona radši pokoj zamknula a odešla do školy. Když se dívka vrátila z poklidného dne ve škole, obálka nikde nebyla. Keysi hodila batoh na postel a bundu, kterou si rozepnula, hodila na opěradlo židle. Něco si pro sebe zamumlala, když hleděla na okno a pak vytáhla učebnici českého jazyka a začala se šprtat na test.
,,Kdo to má sakra pochopit!" zanadávala a ani si
nevšimla, že si na tváři namalovala čáru propiskou, jak se opírala o ruku, ve které propisku držela. Po dlouhých hodinách učení si dívka dala pauzu a pustila si televizi. Nohu si dala přes nohu, skroucená na gauči odpočívala a nechávala mozkové závity si odpočnout, aby se jí nepřepálili. Zrovna když to nejméně čekala někdo zazvonil.
,,Kdo to asi v tuhle hodinu může být??" zanadávala si
pro sebe, ale přemluvila své unavené nohy a zvedla svůj líný zadek, aby došla ke dveřím, než tam došla, někdo znovu zazvonil a pak jen ťukal.
,,No jo! Vždyť už jdu!" dosoukala se ke dveřím a
otevřela. Nemohla tomu uvěřit, když spatřila svou kamarádku, ale nebyla sama. Za ruku jí držel chlapec vyššího vzrůstu, s blond vlasy a zářivým úsměvem. Pod okem měl tři tečky, nejspíš pihy, tedy vypadalo to jako pihy, až na to že byli rudé barvy a když se na ně člověk koukl zblízka tak to nejsou tečky, ale několik malých ornamentů v kruhovitých tvarech.
,,Co vy tu tak najednou děláte?" zeptala se, protože
už bylo po desáté večer a byla tma. Chlapec se jen uculil a Erika hned spustila.
,,Jen jsem tě chtěla vidět." zaculila se a chtěla
vstoupit dovnitř, ale Keysi jí zatarasila cestu.
,,Co se děje?" optala se a pustila klukovu ruku.
,,Víš kolik je hodin??" ukázala Keysi na hodiny na
náměstí, které byli krásné odtud vidět.
,,Noc je mladá, takže je na čase jít pařit!" zaradovala
se a teď Keysi poznala, že se její kamarádka nejspíš něčeho napila.
Podívala se na hodiny a až sem slyšela rytmickou
hudbu z vedlejší haly, která jí docela lákala, ale musela odmítnout.
,,Ne, rodiče nejsou doma." řekla a už chtěla
zabouchnout dveře, když v tom mezi dveře strčil ten chlapec nohu. Keysi trochu znervózněla, ale zároveň zpozorněla. Podívala se na vysokého chlapce, který už na tváři neměl ten potrhlý úsměv.
,,Přeci už nejsi malá holka, na to aby ses musela ptát
Rodičů kam a kdy smíš ne?" řekl a popadl mě za ruku. Dívka jen vyjekla a pak už to vzdala a nechala se vláčet po zasněžené cestě.
,,Zimáá…" drkotala Keysi zuby, protože na sobě měla
jen tepláky s tílkem, které nosí doma.
,,No vidíš, kdyby ses nenechala přemlouvat, stihla by
ses převléknout!" vyčetla jí Erika a na hlavu jí nasadila svou čepici, aby jí tu kamarádka neumrzla.
,,Díky." zadrkotala zuby Keysi a pokusila se usmát, ale
její zmrzlé rty jí to nedovolily.
Došli k velkému stadionu a namířili si to do velké haly.
,,Teplo!!" rozplývala se Keysi a vrátila přiopilé
kamarádce čepici. Jenže ta si nevzala jenom čepici, ale chytla Keysi za hubenou ručku a vtáhla do středu dění. Všude kolem ní byli načiněné a hezky oblečené dívky s ženskými rysy, jediná Keysi na sobě měla domácí oblečení, neučesaná, nenalíčená a jen v keckách. Cítila se jako páté kolo u vozu, ale její kamarádka se bavila a tak jí nechtěla zklamat, že odejde.
Keysi se jen tak pomalu pohupovala v rytmu hudby a
vadilo jí, že se na ní každý každou chvilku otočil. Začala to ignorovat, i když jí to dráždilo. Porozhlédla se po východu, když ho spatřila, hned se k němu chtěla vydat, ale nejdřív se chtěla rozloučit, se svou kamarádkou. Jenže ona nikde. Ještě před chvilkou tancovala před ní s nějakými děvčaty a teď zmizela.
Dívka se po kamarádce marně sháněla, a ani toho
vysokého blonďáčka nemohla najít. Jako by se po těch dvou slehla zem.
,,Eriko?" vyběhla Keysi z budovy a hledala svou
kamarádku. Prošla ulicemi, ale po půl hodině ukončila své pátrání neúspěšně. Udýchaně se plahočila domů, když v tom spatřila toho klučinu, se kterým její kamarádka přišla.
,,Hej, počkej!" vykřikla dívka směrem k chlapci a bylo
jí jedno jestli vzbudí lidi okolo, nebo ne.
,,Říkám počkej, nerozumíš?!" kluk nezastavil a
pokračoval ve své pouti.
,,Si snad hluchej!?" zařvala z plných plic a to se v pár
domech rozsvítili světla.
Nic se nedělo, chlapec si to vykračoval dál z města.
Děvče ho doběhlo a podívalo se na něj, ve tváři neměl
žádný výraz, Keysi mu zkusila zamávat před obličejem a postavit se před něj.
Chlapec se zastavil.
,,Konečně.-" oddychla si a nadzvedla dvěma prsty
chlapci Hlavu. Všimla si dlouhého šrámu táhnoucího se od tváře až k pasu.
,,Co se ti stalo?" zašeptala vystrašeně a začala po
kapsách hledat klíče a mobil. Vše si nechala doma.
,,A do prdele." normálně sprostá nebyla, ale když byla
ve stresu, tak sprostými slovy a nadávkami nešetřila. Chlapec mlčel a pozoroval dívku, jak hledá po kapsách věci, nakonec to nevydržel a musel se ušklíbnout.
,,Proč se tak šklebíš??" nepochopila a dál ve spěchu
hledala aspoň ten mobil.
Nic.
,,Výborný." zamračila se a sedla si na obrubník.
,,A za to můžeš ty!" ukázala prstem, na
kterém měla prsten po matce, který nikdy nesundávala na něj a mračila se, ale chlapec se jejímu výrazu jen zasmál.
,,Tobě to možná vtipné přijde, ale mě ne!"
povzdechlo si děvče a složilo hlavu do klína a rozplakalo se, teď se Keysi neměla jak dostat domů, a ani se nemohla nikomu dovolat, rodiče budou, pryč bůh ví jak dlouho a to mezitím má bydlet na ulici?? Vkrást se do vlastního domu?
Chlapci se dívky zželelo, sedl si vedle ní a dal jí ruku na
rameno, ale stále mlčel. Děvče zvědavě nadzvedlo hlavu a podívalo se na blonďáčka. Ten se jen usmál a hladil dívku po zádech, aby přestala plakat. Děvče ze samého udivení na pláč zapomnělo a jen hledělo do chlapcových bleděmodrých očí. Chlapec ani jednou nemrkl a pak dívce mávl rukou před očima, a ta rázem usnula tvrdým spánkem.
***
Keysi se vzbudila ve svém domě, ve své posteli a
dokonce i okno bylo zavřené a vypadalo to, že je celé nové. Do pokoje skrz něj prosvítalo sluníčko, které bylo už dávno na nebi. Prostě krásné sobotní dopoledne.
Děvče pohlédlo ospale na hodiny a donutilo se vstát
z vyhřáté postele. Deku si však přehodilo kolem ramen a táhlo jí za sebou. Stále napůl zachumlané v dece si vytáhlo cereálie a nasypalo do misky, zalilo mlékem a ohřálo. Schoulené v dece si snědlo snídani a pak konečně deku odložilo, i když stále bylo dosti unavené, ale spát už se jí nechtělo.
,,Je ti dobře?" ozval se chlapecký hlas za ní.
Vylekaně se otočila.
,,Uf, to jsi jenom ty." oddechla si a položila špinavou
misku do dřezu.
,,Je mi fajn." odpověděla prostě a ani se na něj
nepodívala.
,,Nevypadáš tak." v jeho hlase byla slyšet starost.
,,Jak myslíš, nevypadáš?" zeptala se s kapkou
Podezření, ale on jen pokrčil rameny.
,,Máš skleněné oči, tvoje vlasy jsou spíše jak vrabčí
hnízdo, máš rudé tváře-a všude chodíš s dekou." řekl a prohlédl si Keysi, která na něj jen koukala velkýma hnědýma očima.
,,Co tím myslíš?" už jí došlo co má na mysli, ale hrála
si na hloupou.
,,Co myslíš?" řekl unuděně.
Ona jen pokrčila rameny.
Dal jí ruku na čelo a znepokojeně zamlaskal.
,,Věděl
Jsem, že to bude mít na člověka nějaký vedlejší účinek, ale horečku jsem nečekal." Řekl a dal jí do pusy teploměr, a ona ani nestačila něco říct, jen si pro sebe něco brblala.
,,Nejsi moje matka! Nemáš právo lézt do mého
domu!" naštvala se a ukázala na dveře. On se jenom zasmál a vzal hřeben, aby její neposedné vlasy učesal.
,,Co, co to děláš?? Nejsi až nějak moc drzý??" vyjekla
a chtěla ucuknout. Nemohla. Držel jí a jen česal.
,,Pusť mě!" okřikla ho a začala se kroutit.
,,Klid." pohladil jí po vlasech a dál česal.
,,Jak mám být v klidu, když mám v domě cizího
chlapa??" přestala se kroutit, jelikož jí to tahalo. Keysi měla ráda česání, a i dnes se jí to líbilo, ale vadilo jí, že to dělá někdo cizí, chtěla mamku, nebo tátu.
,,Nejsem cizí, jsem přítelem tvých rodičů." zaculil se a
sepnul dívce vlasy do ohonu.
,,Moji rodiče nemají přátelé, jsou v jednom kuse
pryč." Zabrblalo děvče.
,,Jsou i nejsou." ušklíbl se chlapec a cvrnkl Keysi do
Nosu.
,,Néchapu." řeklo děvče a deku shodilo na zem.
,,Nemusíš-" řekl chlapec. ,,-časem pochopíš."
,,Já to chci chápat teď!" vykřiklo děvče.
,,Ne."
,,Proč ne?"
,,Prostě ne."
Keysi to vzdala a sedla si na gauč za sebou.
,,Jsi zlý!"
,,Nejsem."
,,jsi! A nebudu se s tebou hádat!"
,,jak chceš." odpověděl chlapec a sedl si vedle dívky.
,,Máte to tu pěkné, i když znám útulnější místo-madam Keysi." poškádlil jí.
,,Neříkej mi -madam!" odpověděla s opovržením.
,,A proč bych neměl?" ušklíbl se
,,Protože nejsem nějaká madam - pane." odpověděla
a na tváři se jí objevil škleb. Chlapec jí zase uspal mávnutím ruky před obličejem a odešel.
Tak snad se líbí ^^
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkujeme že jste navštívili náš blog! Budeme moc rádi když se sem budete rádi vracet! A také moc rádi uvítáme když se přihlásíte do našeho klubu! :)