Třpyt pětice - Ztracena 7. část

3. dubna 2015 v 0:00 | Keysi |  První
Dnes další :D a hned o půlnoci! No jo prázky ^^


Z pohledu chlapce:
Držel jsem si jí u sebe. ,,Opravdu není čeho se bát!" Řekl jsem a dal jí ruku na čelo. ,,Jen tě uspím aby tě nikdo nemohl chytit. Waruové by si rádi na tobě pochutnali." Uculil jsem se.
,,Kdo je Werur?" Řekla to špatně a já se musel zasmát.
,,Je to Waru." Ušklíbl jsem se a cvrnkl jí do nosu.
,,Tak Waru." Řekla nevrle a hledala cestu pryč.


,,Waru je to co tě napadlo na nádraží." Ruku jsem dal pryč z jejího čela-čekal jsem další otázky a taky se jich dočkal.
Vypadalo to že se zamyslela. ,,Ale-ale to byl jen sen-ne?" Pohlédla na mě svými roztomilými kukadly.
,,No napůl. Jinak bych tu přeci nebyl ne?" Zasmál jsem se a jemně jí rozcuchal vlasy na hlavě.
,,Ale jak to?" Ptala se dál.
,,Pssst-" přiložil jsem jí prst na ústa aby mlčela. Málem mě kousla do prstu, ale včas jsem prstem uhnul. Nejspíš se jí to nelíbilo. ,,Dobře, ale budeš potichu, vše-opravdu vše ti vysvětlím, ale později." Řekl jsem a doufal že kývne. Chvilku jen na mě kulila oči, ale pak nejistě pokývala hlavou, ale bylo jí vidět na očích že se stále rozmýšlí,ale já dostal malý náznak ano a to mi stačilo.
Chytl jsem jí kolem pasu aby mu nespadla až jí uspí.
Ucukla, nejspíš si myslela že jí chci něco nehezkého provést, ale zmýlila se.
Svou ruku jsem jí přiložil na čelo a jen co jsem se jí dotkl tak se pod mou oranžově zablesklo a dívka spala.
Opravdu by spadla kdybych jí nedržel. Povolili se její svaly a ona se opřela o jeho ruku.
Chlapec si jí vzal do náruče a něco zašeptal ke stromu.

Strom se rozrůstal. Kořeny se prodlužovaly a všelijak kroutili.
Chlapec s dívkou v náruči pozoroval každý pohyb stromu.
Začali ze stromu opadávat listy. Každý nejdříve zežloutl a pak zhnědl, nakonec dopadl na zem a tam už zůstal.
Strom začal jakoby hořet a nakonec oheň uhasl-strom byl holý, neměl na sobě žádné listy, ani ty které zůstali vyset na větvičkách když opadávaly.
Kůra najednou popraskala a začala se loupat. Kousky ohořelé kůry padaly na zem. Kolem stromu se rozhostilo světlo. Strom zářil jako tisíce diamantů.
Když záře uhasla tak se zjevil znovu strom, jenže byl celý-stříbrný. Slunce od něj vrhalo prasátka na vedlejší stromy.
Pak se z jednoho velkého stromu stanou dva a ty se nahnou do kruhu.
jsou v zemi asi met a půl od sebe a nahoře spojeni korunou. Tvoří jakýsi oblouk.
Uvnitř 'oblouku' se zatočí spirála světla a za chvilku se objeví modravé světlo, které se točí jako spirála.
Portál do jiného světa se utvořil během jedné minutky.

Oddechl jsem si že je to skoro celé za mnou a jednoduše proskočil branou a ta se a mnou hned zavřela-vlastně se vše stalo pozpátku-strom se spojil dohromady, hořel narostli mu listy a vše bylo jako předtím.
Dívku pevně uchopil aby mu nevyklouzla. Ta v klidu dál spala. Chlapec si oddechl že jí záře neprobudila a pomalu šel po modravé trávě k lesu.

Ano tráva v tomto světě je modrá, spíše taková tyrkysová. I nebe je jiné-oranžové a i mraky-růžové.
nikdy by to tu tak nevypadalo, kdyby si královna nerozmyslela že udělá svět takový, jak ho její 'zesnulá' dcera navrhla na jejím posledním obraze.
Jenže asi měsíc po tom co princezna 'zemřela'- lépe řečeno se ztratila, ale její rodiče jí měli za mrtvou se v této říši zastavil čas. Všichni lidé jsou jak z kamene.
Ptáci se zastavili v letu. Medvěd v souboji s lovcem, dokonce i voda přestala téci.
I roční období se nemění. Jediné co se zde nezastavilo je slunce a měsíc. Každý den vyjde na oblohu slunce a každou noc zapadne a vystřídá ho měsíc.
Jen ti mají normální barvy, protože královna nedokázala slunce zabarvit do modra a měsíc do černa.

Našlapoval jsem zlehka po modravém mechu. Opatrně a pomalu jsem šel, nechtěl jsem jí vzbudit.
Prošel jsem kolem hájku hub. Rád bych jí její zemi ukázal, ale na to nebyl čas. Přidal jsem do kroku a pořádně ho natáhl. Nakonec mi nezbylo nic jiného než letět.
Roztáhl jsem svá žlutavá křídla, která byla z peří, vypadala skoro jako andělská, ale byla větší, krásnější a hlavně rychlejší.
Ještě pevněji jsem dívku uchopil a zamával křídly a hned byl ve vzduchu, většinou jsem jen plachtil, ale občas máchl křídly abych nabral rychlost a výšku. Konečně jsme se blížili ke starému lesu.
Starý les, jinak nazván les předků je ten nejstarší les zde na planetě. Je nejhustší a nejbohatší na faunu s florou. I když teď se ničemu nedaří-no nedá se říct špatně, ale ani dobře. Prostě nijak, jsou živé, ale zároveň mrtvé, prostě zaseklé v čase.
Přistál jsem u jednoho stromu. Zamyslel jsem se a najednou se ve stromě objevili dveře. Vešel jsem jimi do 'domu' no spíše základny.
Opatrně jsem položil dívku do postele v čemž se přihnal Mark jako tornádo. Byl mladý a měl energie habaděj a už se nějak za těch deset tisíc let začal nudit.
,,Ryane!" Vykřikl nadšeně a pohlédl na neznámou dívku, které zatím moc neviděl do obličeje.
,,Ty jsi byl na zemi?" Vyptával se a popoběhl blíž k tomu děvčeti. A pak mu trklo v hlavě a chtěl něco vykřiknout, ale já mu dal prst před ústa.
,,Psst!" Napomenul jsem ho. ,,Buď tichý!" Řekl jsem šeptem, ale rázně. A on jen kývl. Usmál jsem se. ,,A teď jdi raději jinam." Řekl jsem moudře. ,,Ať jí nevzbudíš nebo nevyděsíš." Stále jsem šeptal.
,,Ne já tu zůstanu s tebou!" Řekl jsem tvrdohlavě a nakonec se mi ho povedlo přemluvit. Sedl jsem si na gauč vedle něho a čekal co se bude dít.
***
Po pěti minutách ho to přestalo bavit. ,,Už se vzbudí?" Pal se snad každých deset vteřin. ,,Ne-" byla vždy má odpověď.
,,A teď??" Zeptal se netrpělivě asi po dvacáté a mě už cukaly nervy. ,,Ne!" Odpověděl jsem naštván jeho netrpělivostí.
Povzdechl si.
,,Marku-už ti je 16-" začal jsem se svými rozmluvami, ale Mark mi skočil do řeči.
,,Ne-bude mi 9 984!" Napomenul mě.
,,Nepočítám Darnix." Hodím po něm naštvaným očkem.

Darmix je zlá magie co zastavila čas tady na této planetě. Strážci se snaží její kouzlo prolomit, ale snadné to není.

,,No jo-" povzdechl se.
,,A ty se chováš jako nedočkavé malé děcko!" Zvýšil jsem hlas.
Na to neměl co říct a raději mlčel. Usmál jsem se.
Naštvaně na mě hleděl, ale pak se uklidnil.
Nerad jsem se ptal zrovna jeho, ale nikdo jiný tu nebyl. ,,Pohlídáš jí?" Zeptal jsem se a on jen s radostí kývl.
,,No dobře, ale pozor!" Napomenu ho. ,,Pokud se vzbudí tak na ní buď víc jak milí!" S těmito slovy odejdu.

Z pohledu Marka:
Zavřu za ním dveře a ušklíbnu se. ,,Konečně mi dovolí dělat něco sám!" Zajásám a to děvče na posteli sebou škubne.
Přijdu blíže k ní a přikryji jí dekou, jestli jí není náhodou zima.
Děvče je pořád v klidu a už tu začíná být zase nuda-Káťa je pryč, Ryan je pryč a dokonce se zasekl i čas. Smůla.
Děvčátko sebou zase škubne a na tváři má utrápený výraz.
Chtěl jsem jí nahodit úsměv a tak jsem jí odhrnul vlasy na levé straně za ucho a pohladil jí po vlasech, když v tom otevřela levé oko tak rychle že jsem se strašně lekl. Prohlížela si mě a vypadala jako když mě chce zabít, oko bylo průzračně modré a ani se nehnulo, jen se na mě dívalo, i když druhé bylo zavřené.
Děsilo mě to.


Pokračování příště ^^ pokud budou komenty tak budu více a rychleji psát ^^
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 holka holka | 3. dubna 2015 v 13:01 | Reagovat

O_O

2 Keysi Keysi | Web | 3. dubna 2015 v 13:39 | Reagovat

Copak? :D

3 Nobodycares Nobodycares | 3. dubna 2015 v 20:07 | Reagovat

Opět super :3

4 Keysi Keysi | Web | 3. dubna 2015 v 20:10 | Reagovat

Vážně? ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkujeme že jste navštívili náš blog! Budeme moc rádi když se sem budete rádi vracet! A také moc rádi uvítáme když se přihlásíte do našeho klubu! :)