Třpyt pětice - Ztracena 6. část

2. dubna 2015 v 17:12 | Keysi |  První
Tak ahojda ^^ zase jsem se pokusila napsat dlouhý ^^


Crrrrrrrrrr. Crrrrrrrrr.
Otravný budík zazvonil v šest patnáct ráno. Jako každý všední den, ale dnes ho dívka přeslechla. V sladké nevědomosti si vyspávala dál.
Netušila že to co se stalo byla skutečnost a ne jen sen.
,,Zlato vstávej!" Ozval se medový hlas mamky z nižšího patra.


Jenže ani ten dívku nevzbudil. Byla příliš unavená na to aby vstala. Byla příliš zmatená aby si uvědomila že spí a že přijde pozdě do školy.
Po půl hodině to matce nedalo a musela se jít kouknout proč její dcera nepřišla na snídani.
Zatřepala s ní. ,,Zlato." Něžný hlásek konečně dívku probudil z říše snů.

Z pohledu dívky:
Jemné zatřesení mě probudilo a já otevřela oči. Lekla jsem se, netušila jsem co se stalo, ale uznala jsem že to byl sen. Nemohla to být skutečnost! Prostě ne! Opakovala si dívka v hlavě.
,,Přijdeš pozdě do školy." Matčin hlas zněl moudře a starostlivě. Podívala jsem se na mamku a usoudila že má pravdu. Pohlédla jsem na hodiny a málem slítla ne zem.
,,Tři-čtvrtě na osm?!" Vyděšeně jsem pohlédla na mamku ,,Proč jsi mě nevzbudila dřív?!" Na vteřinku jsem se podívala na mamku s otazníkama v očích a pak rychle zalezla do koupelny. Měla jsem jen chvilinku na to abych se umyla a ustrojila.
Dnes jsem si vlasy nemyla a hodlala to nechat až na večer. Vzala jsem si své oblíbené triko.

Tyrkysové volné rukávy se táhly k zemi a ramena byla holá a gumička zakončovala triko v půl pasu. Takže jí byl vidět pupík, ale to jí nevadilo, neměla zbytečné špeky-měla krásnou postavu oproti její rozmazlené sestřičce, která si teď někde válí šunky v Řecku se svým přítelem. Vzala si i rifle s několika kapsičkami.

,,Musím!" Vykřikla jsem když jsem vyběhla z koupelny. Popadla jsem tašku a klíče. Vyběhla jsem z domu a běžela do školy. Úplně jsem zapomněla na to co se 'stalo'. ,,Zdovolením!" Proběhla jsem skrz dav lidí a naskočila do vlaku, který mi málem ujel.
*Uf* oddechla jsem si a otřela si pot z čela. Akorát jsem stihla poslední vlak, kterým to stihnu do školy.
,,Ach vlasatka jde pozdě." Zašklebili se na mě dvě děvčata.
Nejhroznější holky ze školy. Nikdo mě ve škole nemusí, kvůli spousty věcem. Dost mě to štve. Vymýšlejí mi různé přezdívky, na které jsem si zvykla, ale mohli by být příjemnější.
Ve škole mám dvě pravé kamarádky. Nicol s Harri. Nicol je vyšší jak já. Je to sice dvojkařka, ale i tak jí mám moc ráda. Je trochu baculatější, ale to mi nevadí. Hodně ráda nosí svůj svetřík, který jí darovala babička. Ta už je rok po smrti. Její vlasy jsou kudrnaté. Krásně se jí točí a to se mi na ní strašně líbí. Sice si na své vlasy neustále stěžuje, ale může být ráda že má tak překrásné vlasy.
Harry je tak stejně vysoká jako já. Je to blondýnka a taky je dvojkařka jako ji s Nicol, ale ani jedné to nevadí. Všechny se máme moc rády, jsme taková parta potrhlých holek.
Harry má vlasy po ramena. Blonďaté barvy a do toho si nechala udělat fialové melíry. Moc jí to sluší i když bych jí raději viděla bez těch melírů. Harry ujíždí na minisukních a tílkách do půl pasu. A miluje fialovou-podle toho vypadá její šatník. Také miluje boty na podpatcích, ale nemá ráda jehly, to opravdu nemusí.-Po té příhodě s nečekaným výletě je vyřadila z botníku.
Ani já je nemusím.
***
Rychle jsem dosedla na židli vedle Harri a připravila si učení. Stále jsem byla bledší.
,,Kde vězíš?" Udiveně na mě Harri pohlédla. ,,Ani nevíš jaké jsme měli starosti! A kde jsi včera byla?" Špitla potichoučku, jelikož právě začala hodina a učitel psal docházku.
,,Slečno Keys." Řekl mé příjmení. ,,Máte omluvenku?" Zeptal se a já zpanikařila.
*Cože? Kdy jsem chyběla?* Přemítala jsem hlavou a pohlédla na kalendář. *Co??* Vytřeštila jsem oči. *Ona je středa??* vydechla jsem a snažila se uklidnit. *Bylo přeci včera pondělí ne?* Přemýšlela jsem.
,,Tak máte?" Zeptal se znovu.
Já ale neměla. *Co teď?* Věděla jsem že mě čeká poznámka za chození za školu i když to nebyla pravda. A nebo ano?
,,Tak mi přineste žáko-" učitel nedořekl větu, jelikož se ve třídě setmělo a nebylo na krok vidět i když venku krásně svítilo sluníčko.
Křik dívek se rozléhal školou a chlapci s otevřenými náručemi se je snažili uklidnit s domněním že si u nich šplhnou.
Objevil se záblesk, ale stejně jak se rychle objevil tak stejně rychle zmizel.
Rozsvítilo se a já v žákovské opravdu měla omluvenku. Lekla jsem se.
*Dlužil jsem ti to.* Ozval se mi v hlavě hlas toho chlapce ze snu.
,,Klid děti. To nejspíš vypadli jen pojistky." Řekl učitel ne příliš přesvědčivě.
Najednou se ozval hlas ředitele v rozhlase.
,,Je mi líto, ale musím vám oznámit nepříjemnou zprávu-" všichni znejistili. ,,-Kvůli výpadkům elektřiny a nepochopitelnému zatmění dnes zbytek hodin odpadá."
Ředitel a sbor učitelů nejspíš čekal že to žáci budou brát jako tragédii.
Ne stal se pravý opak.
Vřískot nadšených studentů se linul chodbou a do pěti minut byla škola prázdná, jakoby v ní nikdy žádní žáci nebyli. I učitelé se zpkovali a odjeli, nebo odešli.
Já bych byla normálně taky nadšená, ale dnes mi to bylo úplně jedno. Šla jsem pomalu po chodbách prázdné školy a mířila ke skříňce. Domů se mi dvakrát nechtělo, ale ani tady ve škole se mi trčet nechtělo.
,,Ahoj brunetko." Ozval se za mnou znovu hlas toho chlapce.
Vyděšeně jsem na něj pohlédla až mi vypadli učebnice z rukou.

Z pohledu chlapce:
Vypadli jí učebnice z rukou a pro mě jakoby se zpomalil čas. Skoro zastavil.
Rychle jsem knihy chytl a to nestačili spadnout ani půl metru a podal jsem jí je. To zase byl pro mě čas normální. ,,Příště buď opatrnější." Pokáral jsem jí pohledem. A ona jen na mě nevěřícně hleděla. ,,Copak?" Ušklíbl jsem se a mé bílé zuby se zaleskly.
,,Kdo jsi?" Měla na tváři přemýšlející výraz.
,,Copak ty si mě nepamatuješ?" Řekl na oko zklamaně.
,,No-" nedokončila větu a začala přede mnou couvat, ale já jí chytl za ruku. ,,Není se čeho bát." Povzbudivě jsem se usmál.
Snažila se mi vysmeknout, ale já jí to nedovolil. Přitáhl jsem si jí k sobě a do ucha jí pošeptal. ,,Ty teď půjdeš se mnou." Řekl a najednou se objevili před tím záhadným stromem.


Ano z pohledu chlapce to je kratší, ale doufám že to tolik nevadí ^^
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nobodycares Nobodycares | 2. dubna 2015 v 19:24 | Reagovat

Jak se opovažuješ to ukončit v tak napínavou chvíli?! :D
Jinak opět supr díl,píšeš fakt hezky ^^

2 Keysi Keysi | Web | 2. dubna 2015 v 19:40 | Reagovat

^^ děkujíííí
No ono je to schválně ^^

3 Ty víš kdo :D Ty víš kdo :D | 2. dubna 2015 v 20:01 | Reagovat

já tě přerazím s tím napínavím koncem jsem tak napnutá že nejspíš prasknu :D

4 Keysi Keysi | Web | 2. dubna 2015 v 20:02 | Reagovat

:D to hlavně ne! xD to bych pak neměla koho napínat :c

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkujeme že jste navštívili náš blog! Budeme moc rádi když se sem budete rádi vracet! A také moc rádi uvítáme když se přihlásíte do našeho klubu! :)