Třpyt pětice - Zmatek 4.Část

10. dubna 2015 v 14:24 | Keysi |  Druhá
Tak po delší době je tu další díl ;) líbí? ^^

Z pohledu Marka:
,,Přestaň!" Křikl jsem a v té chvilce se pode mnou prolomila podlaha a já zase padal níž a níž. *Pokud to takhle půjde dál tak skončím někde na druhé půlce zeměkoule.* Pomyslel jsem si otráveně a zavřel oči. Padal jsem dál a dál věčnou tmou až jsem si na něco vzpomněl. ,,Chápu proč jsem tu." Špitl jsem. ,,Ale ani ode mě nedostaneš po čem tak prahneš!" Křikl jsem naštvaně, nedostal Káťu, Ryana, ani Saty, tak nedostane ani mě!


,,I Saty z toho vyvázla živá! I ona!" Říkal jsem si potichoučku pro sebe.
*Pokud si dobře vzpomínám-* Říkal jsem si pro sebe. *-Tak-Vlastně když pomyslím na to že už nechci padat.* Zavřel jsem oči a usilovně se o to snažil, až najednou jsem přestal padat, ale ani nestál na zemi, pouze, jen se pouze vznášel v černočerné tmě.
,,Jak jsme mohli stvořit něco tak příšerného?" řekl jsem si pro sebe.
,,NIRINA!" Ozvalo se ze strany. ,,Tak překrásná věc že?" Objevil se obrys postavy
,,Pitomče!" Řekl jsem rozhořčeně a pokusil se vstát. ,,Nirina!" Řekl jsem těžko toto slovo ,,Ta mi zničila život!" Řekl jsem, skoro křičel.
Najednou má pouta praskla a já byl volný, chtěl jsem vstát, ale nešlo to.
,,Jen lež, než si něco uděláš-hloupé děcko!" Řekl a jednu nohu dal na můj obličej a přimáčkl mě k zemi.
,,Em." Nestačil jsem se ani nadechnout, ale naštěstí to netrvalo dlouho a on se zase postavil na zem a nestál na mě.
,,Proč-proč to děláš?" Řekl jsem přiškrceně z nedostatku magické energie.
Neodpovídal.
,,PROČ?!" Zvýšil jsem hlas a trochu se zakuckal, vzduch kolem mne zřídl.
,,Zemřeš tu-v místě, které jsi sám s tou tvou hloupou partičkou-" Řekl a pak dodal. ,,-Strážců." To slovo řekl tak pohrdavým tónem až mě to naštvalo.
S námahou jsem se postavil. ,,Pojď a bojuj!" Křikl jsem na něj.
,,Ts." Odsekl a ani se na mě nepodíval, jen se zastavil.
,,Jsi snad srab?" Zavrčel jsem a trochu se zakolísal.
,,Ne, pouze nebudu bojovat s někým, který se mnou už dávno prohrál." S těmito slovy zmizel.
Padal jsem k zemi, byl jsem oslabený, unavený a Nirina ze mě vysávala energii takovou rychlostí, že jsem to ani nestačil vnímat.
,,Přítelé-" Špitl jsem. ,,-Promiňte mi to." V očích jsem měl slzy. Zavřel jsem je a v té chvilce spatřil obraz. Byl to Ryan, Měl ruku na mém rameni.
Na ten den jsem si moc dobře pamatoval. Byl to den, kdy se pro mé lidské, ale i zvířecí přátelé zastavil čas. Na ten den jsem vzpomínal jako na noční můru, jako na ten nejhorší den ze všech.
,,Jsou to tví přátelé, ne? Bojuj za ně! Bojuj za sebe! Věř jim a oni budou věřit v tebe." Zaslechl jsem tato slova a pak padl do hlubokého spánku.
,,Já věřím." Byla slova, která jsem stačil říct.
Pak jsem už nevnímal nic, jen jsem plul v Nirině, jako list po řece.

Z pohledu Ryana:
,,Kdybys jen věděla kdo to je, tak bys o ní takhle nikdy nemluvila!" Řekl jsem stále naštvaně, ale Katharyna mi položila ruku na hruď a špitla nějaká slova a tím jsem se úplně zklidnil.
,,Omlouvám se." Špitla dívka a koukla se na své špičky bot.
Já jsem jen kývl a pak jí objal. Nejspíš to vůbec nečekala a tak sebou škubla, ale pak tam jen tak stála, dokud jsem jí nepustil. ,,A pomůžeš nám?." Opakoval jsem svou otázku.
S neutrálním pohledem jsem kývla. ,,Kdo je ta Lia? A proč mě nazýváte Saturálio?" Zeptala se a já zalapal po dechu. Nadechl jsem se a tím zahnal nervozitu. ,,Na vysvětlení bude čas, ale teď ho nemáme." Řekl jsem rychle, aby neměla čas na další otázky.
,,Ale-" Chtěla něco říct, jenže já jí skočil do řeči.
,,Žádné ale! Řekl jsem, že na vysvětlování není čas." Řekl jsem rovnou.
Jen kývla. *Uf, už nemá žádné další otázky.* Pomyslel jsem si a pak se podíval z okna na nebe.
*Marku? Kde jsi?* Řekl jsem si v mysli a pak na hřbet ruky, kde se z měsíčního světla zalesklo mé znaménko.

Z pohledu Katharyny:
Jen jsem tam tak postávala a sledovala je. Nakonec jsem přišla k dívce a dala svou ruku na její rameno a sklonila hlavu k jejímu uchu.
,,Pojď-Necháme ho o samotě." Řekla jsem a chytla dívku za ruku.
Byla jsem ráda, že neodporuje a poslušně šla za mnou, ale stále se obracela za ním.
On se stále díval na nebe a občas mu zrak sjel dolů na ruku, netušila, co skrýváme a já hodlala jí něco málo prozradit.
Dovedla jsem jí do svého pokoje a u toho začala mluvit.
,,Víš, tvá první otázka zněla-Kdo je Lia, že?"
Dívka přikývla a hleděla na mě. Zpozorovala jsem v jejích očích nejistotu.
,,Lia je-" nedokončila jsem větu a z jednoho obrazu na zdi stáhla prostěradlo. (V místnosti je několik obrazů, na zdech, nebo na zemi a všechny jsou přikryté.) Odhalil se poškrábaný a poničený obraz ženy.
Dívka se na ní zadívala a v obličeji našla jistou podobu. Upřeně na něj hleděla. ,,Tvá matka. Královna Elerdoly." Řekla jsem jistě a vážně, ale ona mě zdřejmě moc neposlouchala. Hleděla na obraz se zatajeným dechem.
,,Mami!" Špitla najednou. ,,Ne-" řekla rozhodně a otočila se na mě. ,,Má matka je Irime." (Pozn. Čte se to Ajrymé.) Ukončila větu rázně, ale nakonec k tomu ještě dodala: ,,Sice netuším, proč tu je její podobizna a kam jsem se to poděla, ale vím že já patřím k ní na zem!" Řekla a zahleděla se mi do očí.
Jen nejistě jsem tam tak stála. *Královna...žije?!* Zatla jsem ruce v pěst a zatla zuby. Měla jsem co dělat abych si udržela čistý rozum, ale nakonec se rozhoupala a strhla další prostěradlo z obrazu vedle. ,,Král Saturn-vládce jedenácti planet sluneční soustavy."
,,Mirko." Špitla udiveně a zahleděla se na mě a pak na korunu co byla namalovaná na jeho hlavě. Mlčela a jen obraz pozorovala.
,,Vzpomínáš si na ně?" Zeptala jsem se abych prolomila to nekonečné ticho.
,,Znám je." Ušklíbla se na mě a já se na ní zkoumavě podívala. ,,Co asi teď dělají?" Ptala se sama sebe.
Dala jsem jí ruku na rameno. ,,Jak ses vůbec do naší země dostala?" Dívka vůbec nepřemýšlela a prostě řekla: ,,Ryan mě sem donesl-a ani jsem ho o to nežádala." Znělo to jako stížnost či tak.
,,Ryan hm?" Zamyslela jsem se a v tom mi docvaklo proč to Ryan udělal.
,,Počkej tady!" Rozkázala jsem jí a bez váhání jsem se rozeběhla za Ryanem, který naštěstí stále stál u okna a bloumal.
,,Jak si na to přišel?!" Vychrlila jsem jakoby věděl na co se ho ptám.
,,To nemusíš vědět." Odpověděl a podíval se z okna. ,,Je důležité ji ochránit! Na zemi by byla snadný terč!" Řekl a nenechal mě ani vyřknout další otázku a už odpovídal. ,,Ano vím o nich. Vím co udělali!" Řekl a podíval se na souhvězdí na nebi, zrovna bylo vidět pouze souhvězdí lva.
,,Král Saturn a královna Lia....oni žijí." Řekl a s úsměvem se díval na nebe a pak pak na mě pohlédl. ,,Ale teď musíme najít Marka!"

Komentky ^^ pls
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Týna Mazuchová Týna Mazuchová | 10. dubna 2015 v 18:02 | Reagovat

Super :-D

2 Keysi Keysi | Web | 10. dubna 2015 v 18:03 | Reagovat

:) Jé :D Týnka :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkujeme že jste navštívili náš blog! Budeme moc rádi když se sem budete rádi vracet! A také moc rádi uvítáme když se přihlásíte do našeho klubu! :)