Třpyt pětice - Ztracena 4. část

31. března 2015 v 19:15 | Keysi |  První
Rozhodla jsem se psát hooooodně dlouhé příběhy ^^ Mylsím dlouhé oproti tomu co sjem psala do teď :D

Už budu psát i za ty osoby ;) jako z pohledu … :D atd..


Nádraží…
Stín kráčel po nádraží a vyhledával někoho, kdo by mu stačil jako večeře, bohužel nikoho nenašel.
Prudce otočil hlavu a díval se na malé děti, které si hrály a pak na rodiče, co si povídali o něčem zřejmě důležitém. Zavětřil pach té dívky a rychle vystartoval po něm, blížil se ohromnou rychlostí.
***


Někde v lese…
Z pohledu chlapce:
Zvedl jsem od dívky hlavu, ale stále jí držel, aby se mi neztratila, nebo aby se jí něco nestalo. Nadechl jsem se vůně jahod, co rostli vedle mě, ale necítil jsem jahody. Rychle jsem se i s dívkou zvedl, její vlasy mě polechtaly na paži. Ucítil jsem nepřítele, ale byl daleko, ale stejně tu byl …
Trochu jsem s hnědovláskou zatřásl, ale ona nic, byla pravda, že ztratila hodně krve, ale už spala dost dlouho.
"Haloo-" řekl jsem opatrně, abych jí nevyděsil, kdyby se probrala. Pohladil jsem jí po tváři, ale ona stále nic.
Ještě chvilku jsem to zkoušel, ale ona se jen zavrtěla a v klidu spala dál.
Ušklíbl jsem se a vzal jí do náruče "Bude to dobré." Mluvil jsem k ní, aby si můj hlas zapamatovala a tolik se mě nelekla, až se vzbudí.
Šel jsem s ní a neustále jí něco říkal: "Uvidíš, že se ti u mě bude líbit a že vše bude v pořádku." Například. Nebo: "Už se těším, až se vzbudíš, jsi roztomilá, když spíš víš to?" Prostě si s ní povídal, jako by byla vzhůru, i když nebyla, ale vnímala ho.
Přidal jsem do kroku, a když se začalo stmívat tak jsem si s děvčetem sedl ke stromu a pozoroval jí.
Hnula sebou. Upřel jsem zrak na ní a čekal, jestli se vzbudí a opravdu se vzbudila.
***
Z pohledu dívky:
Pamatovala jsem si každé slovo, co řekl. I to jak nadával na počasí. I to jak mě uklidňoval i když jsem byla v klidu, sice jsme si to neuvědomovala, že to byl on, komu patřil ten hlas, ale časem mi to došlo.
Cukla jsem sebou a pootevřela oko. Okamžitě jsem se chytla za ránu na krku, protože mě bolela. Už nekrvácela, ale bolela.
Zadívala jsem se na černovlasého kluka přede mnou, byl starší, tak kolem dvaceti, tedy vypadal tak.
Pomalu jsem se posadila a ihned si uvědomila, že je polonahý, tedy nemá triko. Dlouhá jizva se táhla od jeho krku až dolů ke stehnu. Musel jí mít po nějakém boji, i v obličeji měl několik jizev, ale nevypadal ohavně jako kluci ode mě ze školy, kteří se mlátili a měli jizev habaděj, jenže jim to neslušelo, ale jemu ano. Vypadal jako normální člověk.
Nemluvil jen se díval na mě, a já taky upírala svůj zrak na něj. Očima jsem sjela dolů k jeho nohám a pak se podívala na list, který mi přistál na hřbetě ruky.
On se na mě neustále usmíval, ale mlčel. Zřejmě mě nechtěl vyděsit.
Jako bych ztratila odvahu mluvit a jen mlčela. Chtěla jsem prolomit to trapné ticho, ale on mi přiložil prst na ústa a zavrtěl hlavou. "Raději teď mlč." Špitl potichoučku a vytáhl mě za loket na nohy.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Mám pokračovat v Soví křídla a orel?

Jasně!!!
V žádném případě!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkujeme že jste navštívili náš blog! Budeme moc rádi když se sem budete rádi vracet! A také moc rádi uvítáme když se přihlásíte do našeho klubu! :)