Soví křídla a orel - 5díl

11. května 2014 v 16:16 | Keysi
Dlouho jsem nepsala protože jsem byla moc lína a teď tu je další díl! Doufám že se bude líbit! XD

Skála vedle skály
-----,,Cože?!" Vytřeštila jsem oči. Já si myslela že Redes je chytrý člověk, ale teď si spíš myslím že je to cvok ne blázen. Pomalu jsem vstávala a přibližovala se ke dveřím zatím co si Redes neco čmáral na papír. Takže mě neviděl. Sáhla jsem po klice, ale ještě jsem se otočila k Redesovi abych se ujistila že mě nevidí. Rychle jsem otevřela dveře a utíkala. Netuším kam jsem to utíkala, ale vím že přede mnou byly hory. Doběhla jsem k horám. Nikde nekončily! Netušila jsem kudy mám jít! Ani z jedné strany nebyl vidět konec. Přesto jsem šla dál na levou stranu. Něco jsem uslyšela jak šustí v keři. Otočila jsem se a vyděšeně koukala na keře. Přistoupila jsem ke keři a z něj vyskočila malá veverka. Já se lekla a couvala do zadu. ,,Jau!" O něco jsem zaškobrtla a spadla jsem dozadu na zadek.
-----Ve skále byla díra a zezhora visel hodně dlouhý a hustý břečťan a byl tak hustý že nic nebylo vidět a vypadalo to jako když za břečťanem je jen pouhá skála. Já ovšem spadla no břečťanu a oběvila se na druhé straně. Vlastně jsem byla ve dlouhé a uzké uličce mezi skálami. Vstala jsem a oprášila si ryfle. Vyrazila jsem tedy na cestu za rodiči. Netušila jsem kde jsou ani jestli jsou ještě na živu. Bylo mi do pláče, ale přesto jsem šla dál nekonečnou ulikou mezi skálami. BUM BÁC PRÁSK! Ozvalo se hlasité křupání a rány. Otočila jsem se a za mnou se začali bořit skály. Na nic jsem nečekala a rozutekla se.
-----Konečně se přestaly bortit skáli, ale už jsem nemohla zpátky cesta byla úplně zasypaná kameny! ,,No bezva! Tady člověk příde i o život jenom kvůli...." Zamyslela jsem se. Kvůli čemu? ,,Zatraceně!" Naštvaně jsem kopla do kamene, ale ten zmizel někam se propadl! A opravdu za chvilku jem stála před velkou trhlinou! Jenom na kraji byla tenká cestička na přejití. Vyděšeně jsem polkla a na čele mi vrašil pot. No ni musím to přejít pokud tu nechci zemřít! Řekla jsem si. Stoupla jsem jednou nohou na cestu a spadlo pár kamenů. Znovu jem polkla, ale nevzdávala jsem se a vyrazila jsme dál. Už jsem nevyděla cestu jen propast. Držela jsem se břečťanů, ale ten se utrhl! Já padala dolů!! ,,Ááááááááááá!" Ječela jsem jak rychle jsem padala. To je má smrt!! Pomóc! chtěla jsem křičet, ale nešlo to. Dole se něco oběvovala byla to ZÁŘE?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Tak co líbí se vám máme napsat další příběhy?

Ano :)
Ne :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkujeme že jste navštívili náš blog! Budeme moc rádi když se sem budete rádi vracet! A také moc rádi uvítáme když se přihlásíte do našeho klubu! :)