Duben 2014

Závislost

29. dubna 2014 v 19:23 | Keysi
Je nové téma týdne!! XD

Závislost je ošklivá vlastnost! Sama jsem si závislostí prožla a ne jednou! Například jsem si ,,hryzala,, nehty nebo jsem se naučila že 7x8=49 nechápu proč, ale vlezlo mi to do hlavy. (Teď už to umím dobře! :D) Byla jsem závislá na počítači a to se těžko odnaučovalo! Nebo má spolužačka má závislost takovou že chdí do stromečku XD.) No jo no níkdo není dokonalý! Já nevím jestli to je závislost, ale vždy když jdu spát tak myslim jestli mám hotovou školu! A nemůžu usnout! Pak usnu :). Máte také nějakou závislost? Tak jí napiště do komentářů, třeba je víc lidí se stejnou závislostí jako máte vy! XD

Soví křídla a orel - 4díl

27. dubna 2014 v 12:46 | Keysi |  Soví křídla a orel
Protože jsem tu dlouho nebyla :( tak sem dám ještě jeden příběh tedy další díl XD

Stracené město
-----,,Haló!!"Zakřičela jsem ze všech sil. Nikdo se mi neozval. Přede mnou byla jsem kamenitá poušť. Vyběhla jsem ze dveří, abych lépe viděla co je kolem mě. ,,Haló!! Je tu někdo?" Nikdo tam nebyl. Chtěla jsem se vrátit zpět domů, ale dům zmizel také, jako celé město! Na místě jsem si klekla a začala brečet. Jsem stracená! Myslela jsem si při tom pláči.
-----Slzy mi tekli po tvářích přes rty a nakonec spadly studené na zem. I zem byla chladná a ostrá. Do nohou mně řezaly kamínky, které byli ostré jako tisíce břitev. Najednou mi spadl přivěsek na zem a já zapomněla brečet a sebrala ho. Sovu jsem obrátila proti slunci, aby jejíma očima procházelo sluneční světlo. Paprsky dopadali přímo na mě a já se třpytila modrým slunečním světlem. Rozhlédla jsem se kolem sebe a zase se dala do pláče a přitom myslela na rodiče.
-----,,Je vám něco? Co se stalo?" Přiběhl ke mně nějaký kluk a ptal se co se stalo. Já mu řekla že jsem hledala rodiče a když jsem je nenašla tak jsem otevřela dveře a i město bylo pryč a nakonec i můj dům. Zase jsem se dala do pláče. Uklidňoval mě a potom mi pověděl své jméno: ,,Jmenuji se Redes a ty?" ,,Keysi (Kejsí)" Redes mněl hnédé vlasy dlouhé až poramena a mněl i hnědé oči tak jako já. Redes mi slíbyl že mi pomůže najít rodiče!
-----,,Co to je za přívěsek?" Redes si všimnul mého přívěsku. ,,No ten jsem našla přede dveřmi chvilku po té co u nás někdo zazvonil a pak zase." Zdvořile jsem mu odpověděla. ,,Aha? Já jen že mi připomína přívěsek z legendy." Redes se zamyslel a přitom pozoroval můj přívěsek. ,,Počkej ta legenda, jo je to on jsem si určitě jistý. Keysi ty si nositelka velmi mocného elementu!"

Soví křídla a orel - 3díl

25. dubna 2014 v 17:02 | Keysi |  Soví křídla a orel
No dastala jsem se k počítači a jdu psát další díl! :D Dofám že se mi povede XD Dnešní dílbude o něco kratší :)

Zase náštěva?
-----Nábytek byl na místě a já se konečně mohla uvelebit na posteli. Bylo asi sedm večer a znovu zazvonil zvonek. Crrrrrrrrr ozvalo se podruhé. Nechtělo se mi, ale nakonec jsem vstala z postele a šla ke dveřím. Otevřela jsem dveře a nikde nikdo. Že by si ze mě někdo vystřelil? Myslela jsem si. Už jsem chtěla zavřít dveře a v tom jsem uviděla na zemi černou krabičku ovázanou modrou stuhou, zvedla jsem ji a prohlížela si ji. Nebylo na ní napsáno pro koho je a tak jí vzala domů a položila na stůl.
-----Už deset minut na tu krabičku koukám. Nedalo mi to a musela jsem jí otevřít. Pomalu jsem sundávala stuhu, modrou posetou třpytkami toho jsem si před tím nevšimla. Teď jsem otevírala malou černou krabičku. Byl v ní přívěsek, malá stříbrná sovička, která měla místo očí dva modré diamanty. Nádhera! Pomyslela jsem si. Neodolala jsem a hned si ji nasadila na krk. Byla nádherná. Netuším proč, ale vzpoměla jsem si že si musím přetočit kalendář. ,,Zítra je už neděle?!" To ten výkend uplynul rychle řekla jsem si.
-,,Mamí kde mám sešity?" Nemohla jsem najít věci do školy. ,,Mamí!" Mamka mi neodpovídala a tak jsem se šla podívat dolů. ,,Mamí?" Ke může být? ,,Tati?" ,,Haló?" Nikdo mi neodpovídal! Dostala jsem strach. Popadla jsem telefona chtěla vytáčet mamku, ale z telefonu se ozvalo: ,,Nemáte signál, prosím zkuste to jinde." Položila jsem telefon a řekla si. ,,Není signál? Vždyť jsme uprostřed města. Napodlo mě zeptat se kolemjdoucích a tak jsem otevřela dveře. ,,Co se stalo?" ,,Kde to jsem?" Venku nebylo ždné město, ale pouště, kamýnky a různé skály, ale po městě ani vidu ani slechu....

Soví křídla a orel - 2díl

24. dubna 2014 v 14:48 | Keysi |  Soví křídla a orel
A je tu pokračování! (Dlouho jsem tu nebyla) Jsem ráda že se vám 1 díl líbil. Za chvilku můsím na kroužek, ale doufám že se mi povede napsat alspoň půlku příběhu! Dám se do toho. XD

Náštěva
-----,,Kde mám trička?" Křikla jsem na mamku a přitom visela ve dveřích. ,,V nějaký krabici." Ozvalo se tichým hlasem. ,,Asi v tý u dveří!" Ozvalo se zase tichým hlasem. Šla jsem tedy ke dveřím. ,,Mám to!" Zakřičela jsem na mamku když jsem krabici našla. Odnesla jsem si jí do pokoje, který byl ještě poloprázdný. Položila krabici na zem a šla pro další krabice s oblečením.
-----,,Áááá" zaječela jsem. Ukrabice s ponožkami si hověl černý velký pavouk. ,,Co je?" Rozeběhl se ke mě a zeptal se táta. ,,Vždyť to je jen neškodný pavouček!" Zasmál se táta, vzal pavouka za nohu a pustil ho ven. Já pavouky nesnáším, nechápu jak se někomu můžou líbit! Pomyslela jsem si. ,,Za chvíli jsem přijedou s nábytkem." Řekla mamka a šla čekat před barák. Táta za chvíli odešel za ní. Byla jsem doma sama! Zavřela jsem dveře, lehla si na podlahu a pozorovala strop. Nudila jsem se až do chvíle kdy někdo zazvonil na zvonek Crrrrrrrr ozvalo se. Šla jsem otevřít dveře. Byla jsem u dveří a prudce otevřela dveře. Stál tam nějaký kluk a víc jsem neviděla.
-----?? Celá udivená jsem koukala do dveří. ,,Kam zmizel? Kde je? Zdálo se mi to?" Ne nezdálo kluk se vypařil, ale ne jako že utekl, ale jakoby se propadl do země nebo, no prostě zmizel! Kam? Řekla jsem si v duchu. ,,No nic." Pokrčila jsem ramena a zabouchla dveře. Šla jsem do pokoje a za chvíli zase Crrrrrrr, ,,Ty jo tady člověk musí běhat ke dveřím jako hlídací pejsek!" Crrrrrrrr ,,Jo, jo už jdu." Popravdě jsem byla už naštvaná. Otevřela jsem dveře a v nich byli stěhováci!! No konečně! Řekla jsem si pro sebe.

Tóny Písně - Marsey

22. dubna 2014 v 21:16 | Marsey
Téma týdne: Tóny Písně

-----Tón který si ještě vybavuji a Keysi ho nezmínila jsou falešné. Něco jako neladící. Když ho někdo zahraje zní špatně hlavně pro lidi s hudebním sluchem. Já mám nejradši klidnou hudbu (např.: Selena Gomez - Who Says). Ale ráda mám i divokou (jako je: 1D - Best Song Ever) Prosím nedivte se když se někomu nebude líbit píseň stejná jako vám. Každý má jiný vkus. 1D neposlouchám jen jsem plácla.
-----Vysoké tóny jsou pro někoho s hlubším hlasem těžko zazpívatelné. Musí se to trénovat. Myslím si že mně osobně jdou jen ty prostřední. Ani ne moc vysoké a ani ne moc nízké.
-----Tóny které mne teď napadají: vysoké, nízké, falešné, neladící, vázané (legato), sekané (staccato),

Blázen do koní 2. díl

22. dubna 2014 v 20:09 | Marsey |  Příběhy M
2. díl

----Probudím se, obléknu a rychle seběhnu dolů do stáje. Tam už pracuje teta a já ji pozdravím. Pokračuji na seník kde popadnu lopatu a vyklidím klisně stáj. ,,Co najednou tolik nadšení z koní?" zeptá se teta. ,,Já jsem to nevěděla ale den po dni se do koní začínám zblázňovat a čím déle tu jsem tím víc se mi tu chce zůstat. Protože jsem to popírala tak nevím jak to mám mamce vysvětlit." odpovím. ,,Ale ona to ví." zasměje se teta. ,,O to se nemusíš bát. S ní to tak taky bylo. Neměla bych ti to říkat ale s tvojí mamkou jsme se dohodly že se pobyt zde prodlouží o dva týdny takže tu budeš celý měsíc. Mamka ale potom odjede kvůli domluvám o jednom tajemství. To ti zatím neřeknu. Tak se běž převléct do jezdeckého a půjdeme trénovat." nabídla teta. ,,Jupí!" radostně jsem vypískla. Teprve po tréninku jsem uviděla svoji sestřenku Lucy (Lusy). Rozespale se na mne podívá a pozdraví. Pozdrav jí vrátím. ,,Marsey, jaké jsi vybrala klisně jméno?" zajímá tetu. ,,Laura. moc se mi líbí." odvětím. Lucy se na mne jen divně podívá. ,,Je nádherné stejně jako ona. A teto, Laura už je moje?" ,,To víš že ano. Mamka už ji zaplatila." ,,Skvěle. Mohu se jet ještě chvíli projet?" ,,Můžeš a Lucy půjde určitě ráda s tebou. ,,To si nemyslím." zabručela si pro sebe, ale tak že jsem ji slyšela. Mně je to sice skoro jedno ale jak jsem si všimla mamka už odjela. Škoda. Za tři dny už prý budu moct jet na projížďku a moc se těším, už přesně vím kam pojedu.
---- Konečně den projížďky a nakonec se mnou Lucy ani nejela. Vrátila jsem se na tu louku jako první den. Ta vůně pampelišek. ,,To je úžasný" nadšeně zašeptám. V tom uvidím kupodivu bílého orla jak odlétá za vysoký kámen. pobídnu koně a on se pomalu rozjede. Orla sleduji až dva kilometry a pak pohlédnu před sebe. Spatřím krásné údolí plné květin a vůní. Projíždím se po louce a přemýšlím jak je super že můžu dělat něco tak úžasného jako je jízda na koni. Za pár chvil sesednu a nechám Lauru odpočinout. Ona ale neztrácí energii. Pobíhá kolem mne a krásně jí vlaje hříva. Když se chystám odjet, všimnu si vodopádu na konci travin. Tak odsud jde ten šumivý zvuk. Nemůžu se samou krásou vinadívat. Už je ale čas jet domů. Škoda! Pozítří pojedu určitě znovu.

Tóny písně

22. dubna 2014 v 19:21 | Keysi
Tony písně to je téma týdne, tak se dáme do toho! :D
Tony mohou být hluboké i vysoké, střední, zamilované, uklidňující či kouzelné, ale dokážou být i zlé a utahané nebo i zmatené nebo neladící. Píseň také může člověka uklidnit nebo duševně zranit dokáže být agresivní nebo hodná a pohladí po srdci. Dohromady tvoří hudbu která je nádherná já sama hraji na klavír a je to úžasné, ale když zahraju tón špatně hned zní jinak a i zle jako by mě upozorňovala na to že i hudba může zranit. Může zranit naše city nebo naopak zalepit zlomené srdce :)

Soví křídla a orel - 1díl

22. dubna 2014 v 15:16 | Keysi |  Soví křídla a orel
Ahoj já se rozhodla psát své vlastní příběhy XD ... a protože (Naprosto neumím psát příběhy) mám ráda fantasy tak to bude o nadpřirozených bytostech (Pokud to bude šílený tak se omlouvám) . Pokud někde uvidíte chybu (Těch tam bude hodně) nebo vám věta nebude dávat smysl (to jsem celá já! :D) napište a já to opravím. :) Takhle bychom mohly vycházet ne? (Doufám) :)

Nové město
-----,,Cože? My se budeme stěhovat!" Vytřeštila jsem na mamku oči. ,,Ne, ne, ne já se nechci stěhovat! Proč?" Nemohla jsem uvěřit že musíme pryč z města. Mamka odešla a já prudce zabouchla dveře. Šla jsem doprostřed pokoje a klekla si před postel. Zachvíli jsem si na tu postel sedla a začala přemíšlet jaký to bude v novým městě. I to mě za chvilku omrzelo a já šla ze schodů do kuchyně kde byli rodiče. ,,Jdu se rozloučit s přáteli." Řekla jsem se sklopenou hlavou. ,,Jo jen jdi. My to tu zatím dáme do krabic." Zvedl se táta a šel udělat to co řekl, mamka vstala také a šla mu pomoct.
-----,,To nemůže být pravda?! Ty nemůžeš odjet!" Mery nemohla uvěřit že se stěhuju, já vlastně taky ne. Mery je moje nejlepší kamarádka ze školy. Nosí ráda černé věci a má tmavě šedé oči její vlsy jsou blonďaté a skrývá brýle, proto nosí kontaktní čočky aby si někdo nemyslel že je šprt, ona rozhodně není. ,,S kým teď budu sedět v lavici!?" Anna už zase myslela na školu. Anna je moje kamarádka už ze školky, je hrozná šprtka! Anna má zrzavé vlasy sestříhané na mikádo a vždy ulízané do dvou culíčku na vršku hlavy svázané duhovou gumičkou. Její oblíbená barva je žlutá a bílá, černou nemá ráda. Doma má bílou kočku jménem Miny. ,,Jo bude tu bez tebe smutno." Luis to řekl jen proto aby si u mě šplhnul, protože jsem mu nedávno dala kopačky za to že políbil nějakou cizí holku u sochy na školním dvoře, když jsem tam procházela. Luis je blonďák s patkou oči má šedé až namodralé jeho hlava je trochu šišatá a nenosí nic jiného než ryfle, džiny a tepláky trika nosí jaký chce. Rozloučila jsem se i s dalšími přáteli a zamířila domu.
-----Doma už bylo vyklizeno a rodiče čekali jenom na mě. ,,Jak jste to stihly tak rychle?" No koho by to nezajímalo jak rodiče za pouhou hodinu ani ne celou vyklidili náš zelený dvoupatroví domeček? ,,Najali jsme stěhováky." Táta mi odpovéděl a přitom se kouknul na nákladní auto co stálo kousek ode mě. ,,Aha." Vzdychla jsem. ,,Já myslela že to chvíli potrvá a že tu ještě jednu noc budeme." Bylo mi líto že musíme už dnes pryč. ,,Bude to tak lepší." S temito slovi mamka nastoupila do auta. Pak i já a táta. Zbohem Argato. A vítej Fromosno.

Blázen do koní 1. díl

22. dubna 2014 v 13:41 | Marsey |  Příběhy M
1. díl

,,Marsey (Marsí) , ten výlet už je domluvený. Rozhodně tam pojedeme. Teta na nás bude čekat." přemlouvala mne mamka. ,,Ty nechápeš že jsem chtěla strávit prázdniny tady? Doma?" zeptala jsem se kysele. ,,Ale vím, jenže už je ta farma domluvená!" ,,Mami, ty se nevzdáváš."nepřestala jsem se bránit. Jistěže bych tam chtěla, ale už máme domluveno spousty aktivit s kamarádkami. Nakonec koně ani tolik nezbožňuju. Mamka se nadechla a spustila něco co jsem v tu dobu chtěla ze všeho nemíň slyšet :,, A rozhodla jsem se že ti tam koupím koně. Jistě si ho zamiluješ." ,,No jasně." zabručela jsem si pro sebe. ,, A odjíždíme už zítra takže máš co dělat aby sis stihla sbalit kufry." vysmála se mi mamka. ,,Cože už?! Tak du radši na to." A když jsem hotová a ležím v posteli, přemítám: Proč mi to jenom udělala? Ach jo! ,,Dobrou, mami." zakřičím do chodby. ,,Dobrou, zlato." ozve se na oplátku.
,,Vstávej! Vstávej Marsey." uviděla jsem mámu a uvědomila si : No jo! dnes jedeme na tu farmu. Nééé! ,,Oblékni se, vyrazíme." ,,Ale já nechci, mamí!" ,,Musíš, tak šup. Pospěš si." popohání mě. Tak jsem se přichystala a vyjely jsme. ,,Tady je nuda." stěžuju si v autě." ,,Ještě patnáct minut jízdy. To snad vydržíš." ,,No jo no." byla jsem drzá. ,,Tak, jsme tady." prohlásila mamka. Ach jo. ,, Trochu se tady porozhlédnu než se přivítáš s tetou" křikla jsem na mamku. ,,Dobře Marsey, ale nechoď moc daleko." Pokud chci zasvětit skoro celý pobyt zde procházkami tak tohle je nejlepší místo. Rozhlédla jsem se po louce za kterou byl slyšet vodopád. Blíž k němu jsem ale nešla. Když dojdu zpět mamka mne už očekává. ,,Pojď se podívat na ty koně. Jsou nádherní!" ,,A nebude ten jeden tetě chybět? Má přeci jen tři." zeptala jsem se nesměle. ,,Neboj Marsey. Zbydou mi dva. Jeden můj a druhý pro tvou sestřenku." ,,Teto!" skoro jsem zakřičela radostí. ,,Tak dlouho jsem tě neviděla!" objala jsem ji. ,,Tak si pojďme vybalit." navrhnu vzápětí. Navečer vyrazím do stáje a podívám se na moji budoucí klisničku. ,,Páni, ty jsi ale fešanda. Krásně čistě bílá." v tu ránu jsem se do ní zamilovala! Ta ladnost! Ale už musím jít spát. ,,Tak dobrou Má klisničko."

Otázky

21. dubna 2014 v 21:30

Ptejete se na cokoli

Děkujeme že jste navštívili náš blog! Budeme moc rádi když se sem budete rádi vracet! A také moc rádi uvítáme když se přihlásíte do našeho klubu! :)